Arančin svět na Blog.cz

Ahoj, po dvou měsících se zase hlásím .o) Nic nového se neděje, jen jsem se stala obětí pitomé sázky, což mi na náladě zrovna nepřidává :o( Máte s tím někdo taky podobnou zkušenost? Pokud ano tak budu ráda za nějakou dobrou radu na pomstu na kterou se jen tak nezapomene :o)

Ve škole je pořád stejná nuda, podařila se mi dalšídbojka z chování za kouření, což je asi to nejzajímavější... Učení zvládám tak povrchově, účetnictví a podobné mozkokazy nejsou nic pro mně :oD

Na blogu asi ted v dohledné době nic nového nepřibyde, vrtám se s podnikatelským záměrem do ekonomiky a vůbec nevím co a jak! Takže příjemné počtení :o)

Aranka

V článku ohledně Goths jsem se setkala s upozorněním na další článek ohledně tohoto tématu. Dvě slečny, Eliška (15) a Alice (17), poskytly teenagerovskému časopisu Popcorn exklusivní rozhovor. Mně osobně to zaujalo, a rozjíždím zároveň diskusi, k čemu se ohledně Goths přikláníte?

Stříbrné šperky, těžké boty, černé oblečení, bílý make-up.Vyznavači gothic stylu se chtějí lišit! Popcornu o tom vyprávěly Eliška a Alice......

Eliška se dívá do zrcadla. černou tužkou si obkrouží oči a do koutků přimaluje růži se slzou. Potom si přejede světlou rtěnkou rty. Už má bílý make-up a černě nalakované nehty. Tenhle rituál provádí každé ráno: ´Nenamalovaná nevycházím z domu´ vypráví Eliška. ´Akorát si každý den namaluju něco jinýho.´ Také černé oblečení- sukni, potrhané síťované punčochy a tričko - nosí pořád. ´Černá je barva noci, smutku a smrti, my gothici nosíme jenom černé věci.´

Neexistuje nic nenormálního, přesně takové heslo zastává Eliška a její kamarádka. V žádném případě nechtějí být jako ostatní: ´Blonďatý bárbíny mi přijdou tuctový´ říká Alice. ´I když si o mně myslí spousta lidí, že jsem arogantní, mně je to jedno.´ Alice studuje střední školu, bude z ní obchodní referentka. Také na praxi chodí ve svém outfitu- v černém korzetu, punčochách a krátké sukýnce. ´Na ulici slyším komentáře typu lehká holka, čarodějnice nebo satanova něvěsta. Se satanismem nebo okultismem ale nemáme nic společnýho´ vysvětluje Alice. Už když jí bylo třináct, nosila jenom tmavé oblečení a vlas ysi barvila na černo. Na gymnáziu ji kvůli tomu spolužáci šikanovali. ´Nikdo nechápal, proč se najednou zajímám o čarodějky a středověk. Měli ze mně strach.´ Po roce, který byl pro ni utrpením, přestoupila na jinou školu.

´Jsem jiná než ostatní, ale v týhle škole to nikomu nevadí. Zato mamka to brala zpočátku těžce, ale nakonec pochopila, že s tím nic nenadělá a dokonce mi koupila i nějaký punčochy´ směje se Alice. ´Dneska se zlobí, akorát když dám Marylina Mansona moc nahlas.´

Eliška s Alicí se potkaly v jednom klubu, začaly se spolu bavit a zjistily, že jsou spřízněné duše, které se zajímají o gothic styl. Od té doby se kamarádí a vyhledávají další nadšence, s kterými poslouchají muziku, chodí na kafe, tancují nebo si jen tak povídají. Eliška má krátce nového kluka, který na rozdíl od jejího bývalýho není gothic: ´Důležité je, že mě bere takovou, jaká jsem. Ve čtrnácti jsem raději poslouchala Marylina Mansona než hip hop a začala nosit černý oblečení. Máma nechápala, co se děje, a bála se, abych se nechytla špatné party. Později se seznámila s mými kámoši a uklidnila se. Dokonce je i několikrát pozvala na kafe!´ Večer musí být Eliška nejpozději v deset doma, o víkendu může přijít později. ´Já jsem ale ráda doma. Zapálím si svíčky, lehnu si do postele a poslouchám svou oblíbenou muziku. To ale neznamená, že bych byla melancholická nebo měla depky.´ Na ´černé scéně´ se pohybuje už dva roky. ´Gothics jsou vážní, zadumaní, ale zároveň milujeme i život. Co člověk, to jiná povaha. Chceme se schválně odlišit, proto nosíme černé oblečení. To je ale mnoha lidem trnem v oku, a proto si vymýšlejí o gothics různý nesmysly. Je to prostě náš životní postoj.´

Alice je z těch dvou zadumanější a hodně přemýšlí o svém životě. ´Většina mých vrstevníků si myslí, že dospělost je o paření a o sexu´ prohlašuje. Ona ale hledá hlubší smysl věcí. Kluka v současné době nemá a opravdovou lásku prý ještě nepoznala.

1. pád = kdo, co = nominativ

2. pád = koho, čeho = genitiv

3. pád = komu, čemu = dativ

4. pád = koho, co = akuzativ

5. pád = oslovujeme, voláme = vokativ

6. pád = o kom, o čem = lokál

7. pád = s kým, čím = instrumentál

Doplnění součastných 7 pádů:

8. pád = kdo z koho = korytativ

9. pád = koho jak = buzerativ

10. pád = koho kam = deliminativ

11. pád = kdo koho = likvidativ

12. pád = jak na koho = intrikativ

13. pád = komu co = podmazativ

14. pád = co za co = korupcionál

15. pád = jak komu = protekcionál

16. pád = kdo s kým = kopulativ

17. pád = co na co = prezervativ

Přátelům rodného jazyka čest. Moc se nesmějte, je to zatraceně pravda.

A jeden fór navíc: Když Kristus opouštěj svět, pověděl cikánům: ´Nic nedělejte, dokud se nevrátím.´ ...... a oni ho dodnes poslouchají!!!!!!

V prvé řadě bych ráda upozornila na jednu věc: jde o kravinu, kterou jsme sepsaly s kamarádko upřed šesti lety na gymplu jako domácí úkol do občanské vbýchovy :o) Tahle smyšlená povídka nemá nikoho urazit, je jen na pobavení :o) Pokud ovšem máte smysl pro ujetý a nepochopitelný humor :oD

Dne 14.2 měla být bitva se Sauronovými legiemi. Válka vypukla o půlnoci, kdy hezky pálilo sluníčko. Sauron přiletěl na čokoládě. Byla trošku rozteklá, a tak z ní při přistávání spadl. Zachránil ho nazghul, který přijel na horském kole. Najednou přitáhlo vojsko Rohanu a Gondoru. Výzbroj vypadala takhle: místo kopí a mečů vidle, místo štítů barové stolky a stříleli z luku lžičky. Oblečení bylo dosti neobvyklé v tuto dobu. Obě strany si vyjely jen na lehko v plavkách. Když přitáhli Uruk-hai, Sauron vydal povel. Mrštil slepičím vajíčkem mezi rohanské a gondorské. Tím válka vypukla. Skřetů Uruk-hai byla přesila. Byli dva a ještě k tomu chromí. Vojska Gondoru a Rohanu museli ujíždět v autobusech double-deckerech, protože je pronásledoval Sauron na koloběžce. Nakonec to dopadlo hapy-endem: Sauron při zběsilém pronásledování zapadl do jímky, kde dodnes zůstalo jeho tělo. Po pár dnech přebývání v jímce byl od života osvobozen. Zapíchl ho Emanuel Bacigala, a to křížovým šroubovákem. Pohřeb mu udělal Harry Potter, který přizval celé Bradavice.

Veselé Vánoce, i když se zpožděním :o)

Kvůli školním povinnostem jsem nemohlazačít aktivně psát na blog. Po měsíci jsem teda opět zpátky s náloží osobních zážitků, vtipů, smetiště a článků!

Nic zvláštního se doposud ani nestalo, pořád bavím společnost svými trapasy :o) Akorát jsem už od listopadu opět ve svém pokoji, hurá. Narozeninová kalba z pátku na sobotu byla vyměněna za domácí pohov s babičkou u televize, ač nedobrovolně :o) Dárky byly jako vždy: kosmetika, oblečení a přání. Jako bonus jsem dostala stříbrný prsten s vyrytým nápisem.

Ježíšek snad naletěl do stromu :o) Dovezl mi exklusivní žehličku na vlasy Remington, kulmafén s šesti nástavci Gallet, hromady oblečení, lampičku na stůl, kosmetiku a nové brýle. Atmosféra doma byla opět hustá, že by ji nůžkama stříhal :o) Vánoce jsou svátkem klidu a míru proto, že jsou všichni na sebe nasraní a nemluví spolu.

A co bude na blogu nového? Konečně jsem nafotila svůj pokojík, příští týden dám fotky do galerie. Možná zavedu i pár nových rubrik :o)

Do Nového roku s čistým štítem a bez kocoviny :o) Vaše Aranka

Dostala jsem se opět do ráže, když mi pár nejmenovaných umístilo reklamu na články a ignorovalo rubriku! Už to vidím jedině an zakázání komentářů, nebo na úplné zrušení blogu. Nejsme žádné reklamní agentury. O jarních prázdninách vám sem hodím pár článků, mám menší terno ve škole :-)

Tak jsem se zase po nějaké době ukázala. Omlovám se že nepřibývaly články, mám hordu učení před sebou a zkoušky, tak nestíhám. Nic nového se něděje, jen jsem o něco veselejší :o) a už u nás začíná sněžit... za pět dní slavím narozeniny, dárky byly exklusivní :D 5 čokolád, kulmofén, dvd přehrávač, prsten ve kterémje vyrytá pravda a kosmetika :o) Psát zase začnu až o Vánocích, tak doufám že pozástava blogu nevadí :o) zatiam se všichni mějte a viva la blog.cz :o)

V době, kdy vzniká tento pokus o zmapováni její historie, je již vlastně "ódou post mortem" na jednu z nejoriginálnějších skupin moderní éry Black Metalu z počátku 90-tých let. Počátkem mimořádně plodného roku 1993 (např. IMMORTAL "Battles In The North", u nás MASTER'S HAMMER "Jilemnický okultista" atd.) vzniklo původně 4-členné seskupení, jež si vetklo do názvu dvě příznačná slova - LIMBONIC ART (Umění z předpeklí, pozn. autor). Po nějakých blíže neurčených personálních otřesech potkává jediný zůstavší člen Daemon podobně hudebně, i filosoficky smýšlejícího mladíka, jež si nechává říkat Morfeus. Slovo dává slovo a v roce pětadevadesátém vzniká první, na kazetu stočený materiál. Nahrávka, obsahující 4 skladby, se řadí do dnes tolik obsáhlé a oblíbené (žel někdy až příliš) škatulky Symfonický Black Metal. Nějakou dobu je v předpokoji pekla teskné ticho. Druhá zkušební nahrávka na kazetě se objevuje v zimě roku 1996. Obsahuje 5 skladeb. Na jaře toho roku vstupují LIMBONIC ART do jednání s Nocturnal Art Production. Firma je zaujata oběma kazetami, jež jí Daemon a Morfeus poskytli. LIMBONIC ART začíná patřit k ozdobám stáje Nocturnal…
Po té okamžitě nahrávají již oficiální promo kazetu a čekání na první plnohodnotné album je u konce na podzim 1996. Kosmické ticho rozvířil bitevník s nazvem "Moon In The Scorpio"…dnes tolik dobře známé a nutno podotknout, že pro svou originalitu uznávané album je tedy nahráno ve složení, ve kterém kapela zůstala až do konce svých dnu: Daemon - zpěv, kytara, texty, Morfeus - sólová kytara, zpěv, klávesy, programování bicích.

Album je zaobaleno v temném fialovo-černém hávu, s neznámou postavou na pozadí měsíce v úplňku…představivost dostává první impulsy ještě před poslechem. Ideální je mít při něm zhasnuto, hluché sousedy a svíčky, spolu s lahví vína barvy krve u nohou. Po chladivém intru plném jakýchsi podivných zvuků a ozvěn vzdálených vesmírů, jste bez varování vhozeni do dvorany slávy dávno mrtvých hrdinů. Stojíte zde nazí uprostřed kamenné podlahy, bázlivě se rozhlížeje po zvucích majestátu a zkázy znějících z prostoru kolem…vysoké portály agrese a útočnosti se snoubí s něžně klenutými oblouky plnými bolesti a smutku. Co více dodat? S přehledem se tvůrcům podařilo onu zvláštní morbidní krásu vetknout i do rychlých pasáží, kde se vaše duše jen bezmocně zmítá v bouři pocitů vrytých věky dávno minulými, jež však dosud nenastaly… majestátný řev, čisté vokály, sborové zpěvy a kytary o zvuku elektrických výbojů vytvářejí onu zvláštní kombinaci krásy a odporu…nutno slyšet…
Rok 1998 přivál ze severu následníka "In Abhorrence Dementia", tak zní jméno tohoto dalšího klenotu. Dle mnohých předčí debut, můj názor je, že zůstává "dvojkou", i co se týče kvality Potencionální následník krále je "princ" v krásném hávu a s mocným stiskem. Album vás na začátku svým intrem se samplovaným smíchem jakýchsi podivných bytostí pohltí…na konci přistanete do duchen plných tmy, vůně a magie, zaručeně zcela změněni…zvláštní působení na náladu posluchače. Je zde poněkud potlačena úloha kláves, kytary se dostaly do "tradičnější" pozice, ale zůstávají zachovány charakteristické rysy předchůdce. Za jen podle mne malinko horší zastřenější zvuk zůstává o něco méně dokonalým dílem…

Rokem 1999 přichází nejméně "symfo" album v historii. "Ad Noctum / Dynasty of Death". Dílo, jež je na jedné straně zatracováno, na straně druhé vyzdvihována jeho schopnost otevírat nové dveře v myslích posluchače a zahánět staré sny novými obrazy… Pod dostatečně výmluvnou pohřební maskou prastarého egyptského panovníka se nachází stříbrný kotouč, jež na svých sedmi zásecích nese naprosto bestiálně znějící křik onoho dávno mrtvého faraóna, deroucího se zpět z propasti času…vše drtící kytary nedávají odpočinout lačnému posluchači ani na okamžik. Pak-li jste byli při poslechu "In Abhorrence..." zasaženi dotykem magie a síly, dopad "Dynastie smrti " je podoben nárazu dvou mohutných ledovců. Vše zahaluje mrazivá tříšť a vy máte pocit, že přestanete dýchat. A co více… dobrovolně. Klávesy jsou slyšitelné pouze při hlasitosti na hranici fyzické bolesti. Odvážlivci jest odměnou zážitek vpravdě silný a krutý. Jako sám Egypt v době své největší slávy. L. A. k tomuto albu odjeli úspěšné turné jako headlineři spolu s MYSTIC CIRCLE, REBAELLIARY a ICONOCLASM.

Ten samý rok jest překvapivě zrozena další věc z dílny obou kreativců. Je jí album starých, dosud nikde nevydaných věcí. Nese název "Epitome of Illusions" Šlo prý především o zachování onoho zvuku demo nahrávek a starý feeling. Setkal jsem se s názory, že je zbytečné a nekvalitní, nicméně viděno mýma očima je celkem přínosné jej vlastnit. I zde jsou ke slyšení neotřelé pasáže a horší zvuk a výkony jsou opravdu jaksi zvláštně spíše plusem… nic více nedodám.

Slavnostní pohřeb panství z předpeklí… provází jej zvuk v roce 2002 vydaného "The ultimate death Worship". Poslední bohoslužba Smrti je dílem zároveň přelomovým a vymykajícím se. Hudebně velmi vyspělý materiál je plný rychlosti. Té především, agresivních, místy thrashem vonících kytarových partů. Vokály zní jedinečně, jekot/řev místy až extaticky vybičovaný, zcela pohlcuje pozornost. Žel, klávesy se vytratily do pozadí, a nyní tvoří především jakési stíny kytarám, tolik typické sborové zpěvy jsou také ty tam… zůstal čistý technický black vysoce moderní podoby s náznakem starého známého pocitu, jen občas zesílivšího až k tradici. Zvláštní poznámku si zaslouží Morfeem programované bicí. Ty žijí jakoby vlastním životem, nemají v blacku obdoby. Pravděpodobně nejlépe programovaný automat z oblasti extremního metalu.

Pod jménem LIMBONIC ART byly vydány též rarity: "Chronicles of Limbo", jež obsahuje materiál prvních tří alb plus bonusové skladby. "LIMBONIC ART volume 1-4", jež shrnuje vše zmíněné v tomto odstavci. Je obohaceno několika fotografiemi a kresbami pocházejícími od Morfea. K úplnému výčtu snad chybí již jen účinkování na "Tribute to MAYHEM" ("De Mysteriis Dom Sathanas") a výběru "Blackend III, IV". Živá vystoupení nebyla častým jevem v historii kapely.

Zmínit bych měl snad už jen mini turné po Evropě spolu s krajany EMPEROR, a několik vystoupení v Polsku. V samotném Norsku, jak známo, je živé hraní blacku téměř na nule. Tímto se tedy historie uzavírá. Hvězda vyhořela a na místě dřívějších erupcí mohutné moci se rozprostřelo ticho a mír. Kdo ví, zda navždy. Král odešel na vrcholu sil.

Čestný slovo, nechtěla jsem vypadat jak květák :D Jenže když máte od přírody kudrnatý vlasy a dáte si natáčky na trvalou, tak to dobře nedopadne :-D Vlasy jsem umyla, profoukala a natočila na ty nejmenší natáčky. Čekala jsem krásný souvislý lokny, a ne hnízdo jiná ves- jiný pes :D Po pěti hodinách šly dolů. Vlasy byly pěkné, lokny taky, ale po pročesání jsem málem neprošla dveřmi, co z toho vzešlo :D Takže tímto varuji všechny majitele/majitelky kudrnatých vlasů, pokud chtějí procházet dveřmi a vyjít ven :D